Verše
 
Kategorie
Já podlehla jedinkrát hloupému pokušení,
tvá citová facka mě prostě shodila ze sedla.
Zelenou dala odplatě, teď hledám marně odpuštění,
tys však zradil mě a touha „vrátit zpět” mou mysl posedla.

Jak já se bála jenom o tebe!
Tys ale podvedl mě s jinou...
Svědomí pálí mě a pravda zazebe,
dodnes se cítím přesto vinou.

Však byla jsem v mrákotách, bez tebe,
zmatená a ublížená jako laň.
Teď omlouvám se, dodnes za sebe,
nikdy už nesplatím nikomu stejnou daň.

Ten, co mi nabídl nezištně lásku svou,
dodnes mi nedal svoje odpuštění.
Zrazena, sama - jdu stále cestou svou,
dnes omlouvám se za své poblouznění.

Tenkrát ta něžná křídla motýlí,
poskytla mi ochotně náruč svojí,
v ní zapomněla jsem na bolest - i když na chvíli,
dnes už vím - jak odplata a zrada hodně bolí.

Přesto mé city byly tak průzračné,
v lásce já neumím nikomu totiž lhát.
Byl mi tak nablízku, doteky, léčivé, zazračné,
teď zbyde mi jen na lásku vzpomínat.

Dodnes mou myslí zmatené obrazy plují,
tvá náruč, co nabídla mi křídla motýlí.
Díky a omlouvám se za tu slabost mojí,
dal jsi mi oporu, lásku - i když jen na chvíli.

Tak já přeji svému romantickému rytíři,
ať přestane mně vyčítat a nemít rád.
Dal mi své srdce na stříbrném talíři,
ukázal, jaké to je umět nezištně milovat.
To se mi líbí Sdílet na Facebooku

Láska

» Různé

Přidáno: 23. 10. 2012 - 4:39

Délka: 1241 znaků

Posláno: 28x

Známka: 1,54 od 26 lidí

Přidal: actimelka-basne@seznam.cz

Autor: © Actimelka

ID: 122326

Verš: střídavý ABAB

Filtr obsahu: není

Stav: zveřejněné

OHODNOCENO
To se mi líbí Sdílet na Facebooku
Web používá cookies. OK Info