Proč?

Proč vlastně pořád
stojíš o mou přítomnost?
Těch příležitostí bylo
víc než dost!
Víš sám, že nikdy nepřekročíš
tu pomyslnou hranici,
která by nás dva někdy spojovala.
A já už dávno nejsem ta prosící,
co o Tebe kdysi tolik stála.
Máš svůj život jinde než já.

Někdy se mi těžko usíná,
když vidím, že my dva jsme třeba
jedna záhadná bájná Atlantida.
Ztracený svět pod hladinou spočívá
a mně nic jiného nezbývá
než zmizet v mlhovině snů.