Osnova: les, brada, pravda, trám a mušle.

V lese hlubokém, neústupných představ mých,
bludičkou sobě jsem, jež hledá svit dnů tíživých.
V tom lese bloudění zřím jen bradu temných nocí,
naději odkládám, jenže bez ní nelze žít!

Mušli já měla z Baltiku
a dlouho jsem ji měla,
co bylo skryto v ní, protklo v mé se přemítání,
trám Lásky k naději já opět pozvedám,
už nechce zřít svých tíživých dnů vrásky!

Mušličko tajemná, já naslouchat ti opět chci,
mušličko pravdy, zřít chci svítání!
Mušle má vysněná, jež skryla v mé se duši,
zkus mluvit hlasitě, ať k slovům tvým přilne svět!
Ať více bludištná beznaděj víc se neprochází,
v tom lese duše mé
jen naděje ať zní!