moje první láska
je skleněná kráska
vypil jsem ji do dna
když byla tak hodná

vzdala se mi bez odporu
starala se o oporu
mému chtíči, co mám v hrdle
od té doby su furt prdlé

je to láska na pořád
co víc bych si mohl přát
tahle nikdy nezklame
je to pořád to samé

když si zavdám, utřu pysky
na břiše mám z toho zisky
vyznávám já pravou lásku
šesté dírce na opasku

dokud bude v hrdle dírka
stačí jenom malá škvírka
bude moje láska chtít
do skonání se mnou žít

rozvodu se nedočkáme
protože se rádi máme
až mi moje tělo zchátrá
tak mě zradí k.rvy játra

s tím se musí počítat
nenechat si vyčítat
nadosmrti míti rád
v opojení klidně spát

není žádný vztah tak pevný
jak můj - to musí být zjevný
hřeje mě ten lásky žár
chrám lásky je pivovar!

tam se modlím ke své milé
tam to svědčí mojí síle
mám jen smysl jediný
proplachovat ledviny

ty, kdož chápeš úděl můj
jen mě směle následuj
kulturu si pěstuj se mnou
ušlechtilou, velmi jemnou

pivovarské kvasinky
vlévej do své pusinky
ve střevech ti bujet budou
pak neumřeš nikdy nudou

budeš vidět bílé myšky
na ostatní kašli z výšky
hle, já když se pěkně zliju
končím vždycky v deliriu

až mě k ránu unaví
delirantní představy
možná budu trochu zvracet
žádná škoda, dám si dvacet

budu spinkat dvacet hodin
jak synkové z dobrých rodin
probudím se plný síly
nezaváhám ani chvíli

musím opět opěvovat
svoji lásku pomilovat
přivinu ji k sobě úže
na mém srdci hřát se může

kdo mi ještě věrný zbývá
jen ta moje na mne kývá
nosí kosu, to mi stačí
den ze dne mne mívá radši

už mě nezná ani pes
v břiše mám svůj ascites
prostata mi trochu slouží
tak se vyspím v mokré louži

kdo se ženám stále kořil
místo aby šňupák nořil
do sklenice sobě věrné
skončil leckdy v díře černé

ze své lásky trýznivé
neměl choutky žíznivé
skočil pod vlak, sežral prášky
neznal blahodárnost flašky

každému já řeknu směle
který z nás tu žije déle
láska musí oblažovat
musí hrdlo zavlažovat

nesmí býti náladová
denně okřívati znova
nevěrou tě nesmí soužit
k dobré míře tobě sloužit

když ji budeš míti rád
bude to tvůj opiát
uchrání tě duše bolu
zůstanete navždy spolu

usínám já v blaženosti
vypil jsem už dneska dosti
neznám bolest, neznám hněv
končím tento lásky zpěv

psát bych mohl zítra zase
když nebudu jako p.ase
váleti se na podlaze
i tak by mi bylo blaze

kdo to čísti vydržel
obdržet by metál měl
metál slavný od Zemana
špatný pryč a PánBůh s náma!